Rozdělení dle tepelného zpracování

Žíhání	Žíháním nazýváme ohřev na určitou teplotu, výdrž v této teplotě a následující ( zpravidla pomalé ) ochlazování
	Základní žíhání	Ohřev na teplotu AC₃ ( resp. nad ACm u ocelí nadeutektoidních ), výdrž na této teplotě 1 - 2 hodiny a pomalé ochlazování
	Normalizační žíhání	Ohřev na teplotu o 30°C - 50°C vyšší než AC₃, resp. ACm, výdrž k vyrovnání teploty v celém průřezu a následující ochlazování na klidném vzduchu
	Izotermické žíhání	Ohřev na teplotu obvykle o 30°C - 50°C vyšší než AC₃, výdrž na této teplotě, ochlazování na teplotu perlitické přeměny, výdrž na této teplotě do ukončení přeměny austenitu na perlit a následující ochlazování
	Rekrystalizační žíhání	Toto žíhání představuje ohřev za studena tvářené oceli na teplotu v oblasti rekrystalizace, danou stupněm tváření, výdrž na této teplotě a následující ochlazování
	Žíhání k snížení pnutí	Podstatou je ohřev na teplotu AC₁ , výdrž na této teplotě a pomalé ochlazování
	Žíhání k odstranění vodíkové křehkosti	Jedná se v podstatě o ohřev předmětu na teplotu 300°C až 450°C, krátká výdrž a ochlazování na vzduchu
	Homogenizační žíhání	Toto žíhání někdy nazývané "DIFUZNÍ", se skládá z ohřevu nad teplotou AC₃ na teplotu 1.000°C - 1.250°C s delší výdrží na této teplotě. Pak následuje obvykle ochlazování na vzduchu v otevřené peci
	Speciální žíhání	Např. žíhání nerezavějící oceli apod.
Cementování	Podstatou cementování je, že se povrch v místech, které mají být tvrdé nasytí uhlíkem a pak se součást zakalí. Z tohoto vyplývá, že ocel musí mít tak malý obsah uhlíku, aby zůstala po zakalení houževnatá. K cementování se hodí oceli s přísadou Si, Mo nebo C.
	Cementování v prášku
	Cementování v solných lázních
	Cementování v plynu
Kalení	Kalení ocelových předmětů provádíme proto, abychom jim dodali požadované tvrdosti. Vyhřejeme je na překrystalizační teplotu, která je různá podle obsahu uhlíku a pohybujeme se u ocelí s obsahem uhlíku pod 0,84% nad bodem AC₃. Teploty, z nichž se příslušná ocel kalí, jsou stanoveny po podrobných zkouškách výrobcem a nesmějí se měnit. Kalení z nižší teploty je neúčinné, kdežto z vyšší teploty bychom dostali předměty podstatně křehčí. Po dokonalém ohřevu předmětu na předepsanou teplotu se předmět rychle ochlazuje a to tak, že se ponoří do studené nebo horké vody, do oleje různé teploty, do roztavených kovů nebo do solí, či můžeme kalit i v proudu studeného nebo ohřátého vzduchu, po případě dalšími jinými způsoby, což je opět pro každý druh oceli vyzkoušeno a určeno výrobcem.
Chlazení	Chlazení je využíváno pro technologii skleněných výrobků zvláště při výrobě obalového skla.
Smaltování	Smaltování vyžaduje, aby kovové zboží vložené do pracovního prostoru bylo vyhřáto pokud možno na nejkratší dobu na tavnou teplotu použitého smaltu, tato teplota se pohybuje od 550°C do 950°C
Vysoušení	Vysoušení látek v rozsahu od 50°C do 200°C, případně pro vyšší teploty, vhodných pro tepelné procesy, při kterých nedochází k vyvíjení výbušných nebo snadno vznětlivých plynů a par
Vypalování	Vypalování provádíme u keramického vyžadující teploty až 1100°C, dále při vypalování dekorů na skleněných výrobcích a při výpalu povlaků různých látek
Popouštění	Zakalené ocelové předměty jsou sice velmi tvrdé, ale zároveň i velmi křehké a lámají se, proto je podrobujeme dalšímu tepelnému zpracování - popouštění. Předměty se buď ohřívají na vzduchu nebo v tepelném prostředí na teplotu pod AC₁ , po prodlení na teplotě je pomalu nebo rychle chladíme